Posilte svou sebejistotu

Každý člověk trpí více či méně silnými pocity méněcennosti. Zvlášť silně jsou pocity méněcennosti rozvinuty při tělesných vadách.

Americká sprinterka Vilma Rudolphová např. v dětství prodělala dětskou obrnu a kulhala. Přesto dokázala své pocity méněcennosti překonat. Pracovala na svých slabinách tak dlouho, až se staly jejími silnými stránkami: v roce 1960 vybojovala na olympiádě v Římě tři vítězství ve sprintu. Tento příklad nemá dokázat, že každý, kdo prodělal dětskou obrnu, se může stát olympijským vítězem, protože to samozřejmě do značné míry závisí na tělesné vadě a na připravenosti trénovat.

Známý psychoterapeut Alfred Adler věnoval celý život výzkumu pocitů méněcennosti. Objevil, že nejdůležitější lidskou potřebou je touha po sebejistotě a po převaze.

V kontaktu s jinými lidmi se pocity méněcennosti projevují jako plachost, lehké rozpaky, přehnaná skromnost, velká ješitnost, silná potřeba uplatnění, touha po pochvale a uznání.

Příliš silně vyvinuté sebevědomí nemusí být vždy pozitivní věc. Může kupříkladu svádět k lehkomyslnosti. Extrémně sebejistí lidé často jednají naivně bezstarostně. Zvlášť silně vyvinutá sebejistota vede ve vztahu k jiným lidem k mnoha konfliktům. Ten, kdo vystupuje s přehnanou jistotou, se jiným lidem jeví často jako bezohledný a má proto většinou více nepřátel než přátel.

Podle názoru psychoterapeutů jsou dvě možnosti, jak reagovat na pocity méněcennosti: rezignace nebo kompenzace. V případě rezignace se na domnělou méněcennost pohlíží jako na nepřekonatelnou překážku. Proto také není možno dosáhnout zlepšení sebevědomí.

Alfred Adler rozpoznal, že pocity méněcennosti lze často kompenzovat, a to nejrůznějšími způsoby.

První možností je přímá kompenzace jako u obrnou postižené Wilmy Rudolphové. Nejistý člověk se pokouší svou nejistotu překonat právě v oblasti, z níž pramení.

Jiným příkladem je řecký Demosthenes. Cíleným tréninkem se vypracoval na vynikajícího řečníka, ačkoli jako dítě koktal. Druhou metodou vyrovnání se s pocity méněcennosti je kompenzace v jiné oblasti. Jako náhrada za slabiny je zvlášť dobře rozvíjena jiná schopnost. Například člověk, který nevyniká tělesnou silou a jeho výsledky ve sportu jsou mizivé, může díky pilné práci vyniknout v duševní a teoretické oblasti. Ten, kdo nevyniká v práci, má koníčka, kterému se cele věnuje. Tímto náhradním uspokojením je posilováno sebevědomí. Třetí možností kompenzace je „jako-sebejistota“.

Nepodaří-li se člověku posílit své sebevědomí přímým tréninkem slabých stránek nebo rozvojem jiných schopností, sahá ke klamavým manévrům. Klame přitom nejen druhé, ale i sám sebe. Tato forma kompenzace se projevuje jako vzdor, neústupnost, vychloubačnost, snaha imponovat a umíněnost. Pociťovaná méněcennost není zpracovávána, ale potlačována. Sebejistota, s níž vystupují neústupní, vychloubační a svéhlaví lidé, tedy není pravá a lze ji snadno rozbít.

Proto je důležité, abyste své sebevědomí nepředstírali, ale aby pramenilo z vašeho nitra. Navíc je důležité, abyste slabinu jen nenahrazovali silnou stránkou, ale abyste ji také akceptovali. Jen tak lze vytvořit základnu nového, zdravého sebevědomí.

Deset tipu, jak zlepšit vaši sebejistotu


1. Ze všeho nejdříve zjistěte, z čeho pramení vaše pocity méněcennosti. Poznání jejich příčin je důležitým předpokladem pro cílené zlepšování vaší sebejistoty.


2. Trénujte své slabiny. Nejdůležitější přitom je, abyste k tomu měli vůli. I drobná zlepšení pak budete pociťovat jako úspěch.


3. Pokuste se zdokonalovat své schopnosti a nadání. Vytvoříte si tak náhradu (kompenzaci) za vaše slabiny, které pro vás pak už nebudou tak podstatné.


4. Těšte se ze svých dobrých výsledků v jedné oblasti a budťe na ně klidně hrdí. Osobní hodnocení vašich výkonů je pro váš pocit hodnoty důležitější než soud jiných lidí.


5. Osvoboďte se od názorů jiných lidí. Nejednejte nikdy proti svému vlastnímu přesvědčení, jen tak se budete cítit vnitřně svobodní a sebejistí.


6. Nejste-li např. spokojeni v zaměstnání a momentálně nevidíte možnost, jak to změnit


k lepšímu, rozviňte své schopnosti v nějakém koníčku. Tím vyrovnáte zklamání a zamezíte růstu vaší nejistoty.


7. Pokud od vás někdo bude žádat něco těžkého, pokuste se úlohu řešit s optimismem. Budete-li váhat, budete si v budoucnu důvěřovat stále méně a zklamete pak i u lehčích problémů.


8. Nebuďte příliš ctižádostiví, neboť přehnaná ctižádostivost je škodlivá. Čím jste ctižádostivější, tím je pro vás těžší dostát svým vysokým nárokům.


9. Nesrovnávejte se příliš často s jinými lidmi. Je mnoho lidí, kteří jsou v různých činnostech lepší než vy. Pokud se budete neustále srovnávat, vystavujete se nebezpečí, že zklamete sami sebe. To negativně ovlivní váš pocit vlastní hodnoty.


10. Nesnažte se, aby vaším heslem bylo: „Musím dokázat totéž co ostatní.11 Neexistuje totiž člověk, který by byl ve všech oblastech stejně dobrý jako jiní lidé.