Zlepšete své sociální cítění
Poznámky jako „To je mi ale líto“, „To chápu“ nebo „Jsem na tom stejně“ ukazují, že se snažíme vcítit do chování jiných lidí. Každý člověk má více či méně rozvinutou schopnost sociálního cítění. Není to schopnost vrozená. Vyvíjí se působením výchovy a zkušenostmi v průběhu života.
Psychologie chápe pod pojmem „sociální cítění“ schopnost prožitku cizích zážitků, tzn. vcítit se do pocitů, nálad a myšlenek. Je to podmíněno analogiemi. Znalosti o vlastních prožitcích jsou vztahovány na prožitky partnera. To umožňuje chápat duševní situaci a chování. Při tomto vcítění tedy vždy vycházíme z vlastních zkušeností.
První úkol testu je toho dobrým příkladem. Otázka se týkala chování vystrašených lidí. K dispozici byly čtyři možnosti:
a) Osoby chtěly čekat ve vedlejší místnosti o samotě až do začátku experimentu.
b) Osoby chtěly čekat společně s lidmi, kteří měli také velký strach.
c) Osoby chtěly čekat společně s lidmi, kteří sami neměli strach.
d) Nebyly patrny výrazné tendence čekat sami nebo s jinými.
Aby bylo možné odhadnout chování těchto lidí, je nutné vcítit se do jejich duševní situace. Čím se tyto vystrašené osoby řídí? Představte si, že byste byli sami v podobné situaci: jste nejistí, protože nevíte, co vás čeká, a chcete tuto nejistotu zmenšit tím, že hovoříte s jinými lidmi, kteří jsou ve stejné situaci jako vy. Pokoušíte se na základě vlastní nejistoty být co nejnenápadnější. To je nejsnadnější ve skupině, která má společného „jmenovatele", totiž stejný strach z toho, co ji čeká. Tuto myšlenku přeneste na čtyři výše uvedené možnosti chování a dospějete k závěru, že vystrašené osoby budou chtít čekat se stejně vystrašenými lidmi.
Důležitými vodítky pro vcítění se do duševní situace jiných lidí jsou výrazové znaky: mimika, pohyby, způsob řeči, zrudnutí, třes atd. Tyto signály ve vás uvolňují zážitky a zkušenosti. Když např. pozorujete člověka, který se třese a trhavě pohybuje, dospějete na základě vlastních zkušeností k závěru, že ten člověk je rozrušený a nervózní.
Sociální cítění má málo společného s inteligencí. Vysoce inteligentní lidé mají někdy schopnost sociálního cítění dokonce menší, protože vše chtějí vysvětlit racionálně a logicky a zanedbávají přitom city své a svých partnerů.
Sociální cítění je zvlášť důležité při rozhovoru. Je-li váš partner jiného názoru než vy, je prospěšné, za-myslíte-li se, proč má opačný názor, jaké zkušenosti a zážitky jej k tomuto názoru vedly.
Osoby, které jednají egoisticky jen z vlastního pohledu, mají minimální schopnost sociálního cítění. Chovají se jako „slon v porcelánu", protože se nesnaží vcítit se do zážitků druhého. Nepokoušejí se porozumět odlišným pocitům a myšlenkám, ale chtějí je agresí (např. „Ale vždyť je to hloupost") potlačit.
Následující situace je příkladem sociálního cítění v běžném manželském životě: Manželka by od manžela chtěla kožich, protože si sousedka koupila nové šaty. Možná že však manželka sleduje jiný cíl. Může se třeba cítit manželem zanedbávána ve své potřebě něhy a není si jistá jeho náklonností. Protože to však nechce říct otevřeně, pokouší se oklikou přes
kožich získat od manžela projev lásky. Pokud tohoto cíle nedosáhne, řekne: „Už mě nemiluješ." Nedokáže-li se manžel vcítit do významu této poznámky, dochází k napětí a nedůvěře.
Sociální cítění hraje velkou úlohu při kontaktu s lidmi. Nedorozuměním a hádkám by bylo možné se vyhnout, pokud by se' každý pokoušel vcítit do prožitků partnera. Egoismus, předsudky a lenost tomuto vcítění brání. Následujících deset tipů vám má pomoci aktivovat schopnost sociálního cítění.
Deset tipů pro zlepšení vašeho sociálního cítění
1. Uvědomte si, jaké jsou vaše city, potřeby a přání, a stejné dopřejte i ostatním lidem.
2. Naučte se naslouchat i tehdy, když se říká něco, s čím nesouhlasíte. Nechte lidi kolem sebe vymluvit a ptejte se, dříve než vyslovíte soud.
3. Pozorujte cizí lidi na ulici, v restauraci, v tramvaji a pokuste se odhadnout z výrazových signálů jejich duševní situaci.
4. Při hodnocení jiných lidí se však neřiďte pouze vnějšími projevy. Daleko důležitější je zjistit postoj člověka - to se podaří jedině pomocí rozhovoru a otázek.
5. Vypněte někdy při sledování filmu zvuk a pokuste se uhodnout, o čem se hovoří. Musíte se tak, stejně jako v realitě, vcítit do jednání.
6. Při rozhovoru zjistíte, že někdo má zcela opačný názor než vy. Přemýšlejte, proč právě tento člověk má takový názor.
7. Zeptejte se jednou sami sebe, proč v určité situaci jednáte tak a ne jinak. Znalost pozadí vašeho vlastního chování vám usnadní vcítění do jiných lidí.
8. Je-li vám někdo nesympatický, zkoumejte své důvody.
9. Pokuste se získat co nejvíce informací o člověku, dříve než ho budete hodnotit a přizpůsobovat své chování. Víte-li, proč je člověk takový, jak se vám prezentuje, můžete ho lépe posoudit. I vaše vlastní reakce na jeho chování pak bude přiměřenější.
10. Myslete na to, že každý člověk je vystaven náladám, které ovlivňují jeho chování.